Dvacetičlenná skupina vodních skautů trávila první červencový týden na letním táboře. Putování po vodě nahradila pěší turistika, o lodě a pádla však děti během své výpravy nepřišly.
Přestože vláda nakonec povolila konání dětských táborů, klasický vodácký putovní tábor povolen nebyl. Toto opatření vedlo zejména k tomu, aby se děti s potencionální „nakaženou osobou“ nesetkaly například v kempech a neroznášela se lavinovitě nákaza znovu. Vedoucí tak vymýšleli variantu, jak zakomponovat do dětského tábora vodu a zároveň dodržet všechna hygienická opatření.
Tématem tohoto tábora bylo znovuzrození ostrova zničeného výbuchem sopky. Děti nejprve vyráběly sopku na Ostrůvku v Poříčí a po její explozi se musely přesunout na jiný ostrov a začaly sledovat obnovu života na zničeném ostrově.
Náhradním ostrovem během výpravy sloužila chata v Nížkově, tábořiště pod Rozštípenou skálou, skautská základna ve Žďáře nad Sázavou a nakonec domovská základna v Přibyslavi.
V rámci objevování nového života děti navštívily muzeum ve Šlakhamru nebo koňský statek ve Žďáře nad Sázavou, kde si zkusily péči o koně a jízdu na nich. Nevšední zážitek byla půlnoční jízda na lodích po řece Sázavě a výstup na věž Kostela Svatého Prokopa. Na Pilské nádrži se zdokonalovaly v manipulaci s loděmi, paddleboardem a kajakem. Závěrečnou noc se konal slavnostní táborový oheň, kde někteří členové oddílu složili slib světlušek, vlčat nebo skautů.
Ačkoli jsme si všichni užili mnoho legrace, pevně věříme, že příští rok pojedeme plnohodnotný vodácký tábor.
Foto: Zdeněk Špaček
